Počátky české moderní krajky
Společně s první světovou válkou skončilo též „dlouhé devatenácté století“ a celý svět se prudce modernizoval. Rychlá změna vkusu postihla i krajkářství, neboť secesním dečkám či pracným vsadkám do šatů prakticky ze dne na den odzvonilo. Úkolu nalézt moderní výraz i pro krajku se zhostila nastupující generace mladých krajkářek, které svou pozornost zaměřily vedle estetické stránky zejména na praktické použití krajky. Významnou průkopnicí nového trendu byla Marie Sedláčková Serbousková, narozená roku 1895 v Javornici, malé obci v podhůří Orlických hor v blízkosti Vamberka. Své zkušenosti sbírala v letech 1920 až 1921 na studijní cestě po Slovensku, kam byla vyslána Komisariátem pro zachování uměleckých památek a na které se seznámila s tradiční lidovou krajkou několika slovenských krajkářských regionů. Byla to zejména bohatost barev a lidových vzorů, které jí ovlivnily při další tvorbě. Na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži získávala její kolekce krajek zlatou medaili a čestný diplom. Její dílo bylo ceněno a uznáváno jako vrcholně kvalitní součást užitého umění pro životní styl moderní společnosti. Mezi její zákazníky patřily rodiny obou meziválečných československých prezidentů, rodina Tomáše Bati a řada významných průmyslníků té doby.
Další oceněnou výtvarnicí na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925 byla Emilie Paličková, rozená Mildeová, která získala zlatou medaili pro svou kruhovou pokrývku s názvem Sluníčko. Jejím největším přínosem pro zachování krajkářství však byla její pedagogická činnost.
V roce 1945 nastoupila na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde vychovala první poválečnou generaci vynikajících výtvarnic, které udávaly směr českému krajkářství po celou druhou polovinu dvacátého století.
