Historie
Třicetiletá válka byla jedním z nejděsivějších konfliktů, které náš světadíl v dějinách zažil. Zatímco se staré pořádky hroutily a obyvatelstvo trpělo neskutečnou bídou, k moci se drali vojenští dobrodruzi, toužící po bohatství a slávě. Mezi ně patřil i Kašpar z Grambu, původem z Flander na území dnešní Belgie, který se ze syna mlynáře vyšvihl do hodnosti plukovníka císařské armády, byl povýšen do šlechtického stavu a stal se v roce 1629 majitelem zdejšího panství. Byl znám svou krutostí a neústupností při vymáhání poddanských povinností. Po jeho smrti v roce 1635 se správy panství ujala jeho ovdovělá žena Magdalena, pocházející z rodu Reichlinů z Meldeggu, která jako obratná hospodářka brzy pochopila, jaký potenciál se skrývá v ziscích z vrchnostenského podnikání. Povolala z Flander učitelky paličkování a začala s organizovanou výrobou krajek západoevropského stylu. Paličkování zde zakotvilo a rozšířilo se natolik, že se z Vamberecka postupně stala nejvýznamnější krajkářská oblast Čech.
Nastupující doba baroka byla požehnáním i pro rozvoj krajkářství. Dobová záliba v nákladném oblékání a všeobecný rozvoj textilních řemesel přispěly ruku v ruce k nebývalému rozmachu krajkářského řemesla. Jeho velkou podporovatelkou byla císařovna Marie Terezie, osvícenská panovnice známá v českých zemích především díky zavedení povinné školní docházky. Krajkářství se za vlády Marie Terezie dostává pod ochranu státu. Roku 1755 je v rámci zrušení cechovního systému jako celku prohlášeno krajkářství za svobodné povolání a získává podporu, jistě i s ohledem na zájmy státní pokladny. Jedním z druhů podpory krajkářství byl i počátek organizace vzdělávání v podobě odborných školení a zakládání.
