Krajkářská škola ve Vamberku
Konec 19. století byl dobou rozvoje krajkářského školství, které se šířilo celou rakousko-uherskou monarchií. I v relativně malých krajkářských regionech byly zakládány místní krajkářské školy. Byla to totiž doba, kdy tradiční krajkářské řemeslo a výroba metrových krajek mizely v důsledku nastupující strojní výroby, kterým ruční krajkářství nemohlo konkurovat. Smyslem škol bylo upadající řemeslo povznést příklonem k paličkování složitějších vzorů, které nemohly být vyráběny strojně. K tomu bylo třeba nastupující generaci krajkářek vychovat.
Krajkářské školství ve Vamberku je zajímavé především pro svou nepřerušenou tradici. Jeho počátky můžeme vztáhnout k roku 1887, kdy na zastupitelstvu města Vamberka byla projednána potřeba zřízení krajkářské školy „k ulevení bídy“ obyvatelstva města a okolních obcí. Po schválení městskou radou bylo započato na přípravných pracích, zajišťování vyučovacích prostor a prostředků k zaplacení učitelky.
Vyučovat se začalo v září roku 1889 v domě č. p. 105 přiléhajícím k radnici. Za správkyni školy a jedinou učitelku byla vybrána Antonie Kubiasová z Vamberka, absolventka krajkářských kurzů ve Vídni. V prvním roce bylo v krajkářské škole zapsáno 17 žákyň.
Když byla v roce 1905 dostavěna ve Vamberku budova nové školy, připadla v ní krajkářské škole jedna zařízená místnost sloužící výuce a jedna pomocná místnost, ze které se později stalo „krajkářské museum“.
Zároveň bylo v roce 1905 aktivně přistoupeno ze strany centrálních úřadů k zestátnění všech krajkářských škol a jejich převedení pod Ústřední krajkářský běh ve Vídni. Z finančních důvodů bylo radou města rozhodnuto, že i krajkářská škola ve Vamberku bude převedena pod tuto instituci. Bylo však dojednáno, že si škola ponechá svůj dosavadní název „První česká odborná škola krajkářská“.
Vamberecká krajkářská škola byla výjimečná tím, že jako na jediné odborné škole svého druhu v zemi bylo vyučováno také kreslení. Tím mělo být zajištěno, že absolventky zvládnou nejen techniku paličkované krajky, ale zároveň budou schopny tuto techniku samy dále rozvíjet. Průměrný počet žákyň se v době mezi válkami ustálil mezi čtyřiceti až padesáti žákyněmi ročně.
