Jana Štefková

Nositel tradice lidového řemesla, 2020
Nositelka ocenění Zlatý kolovrat 2005, paličkovaná krajka

Jana Štefková se narodila v Merklovicích, místní části Vamberka, kde také žije. Pochází z krajkářské rodiny, v níž se řemeslo předává z generace na generaci. Paličkování se naučila již ve čtyřech letech od své maminky a dědečka. Kromě nich se učila také od zkušených krajkářek, které žily v blízkém sousedství. Rady a dovednosti maminky a ostatních krajkářek zúročuje ve své práci dodnes. Při základní škole navštěvovala Krajkářskou školu – Školský ústav lidové umělecké výroby ve Vamberku. Paličkování se nepřestala věnovat ani během studií na Střední průmyslové škole strojní v Rychnově nad Kněžnou, ani při zaměstnání v závodě FAB Rychnov nad Kněžnou. Znalost technického kreslení pak byla její velkou výhodou při kreslení vlastních návrhů krajek.

Na počátku 70. let se seznámila s paní Boženou Štefkovou, tetou svého manžela, která jako krajkářka spolupracovala s výtvarnicí národní umělkyní Elenou Holéczyovou. Od této doby se Jana Štefková začala věnovat paličkování také v rámci Svazu uměleckých výtvarníků, postupně od jednotlivých zakázek až po práci na plný úvazek v pozdějších letech. Díky tvůrčí svobodě, kterou jí E. Holéczyová ponechávala, získala cit pro volbu odpovídající krajkářské techniky, barev a porozumění pro práci výtvarnice.

Kromě Eleny Holéczyové spolupracovala dlouhodobě s akademickou malířkou profesorkou Marií Vaňkovou, působící na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Podle jejích návrhů J. Štefková upaličkovala známá díla Radosti šťastných dětí, Praha kvetoucí, Barvy léta, Okno, Barokní okno, Okno dokořán (vše ve sbírkách Muzea krajky Vamberk). Při realizaci používala tradiční krajkářské techniky. Jednalo se většinou o mnohopárové krajky, například na krajce Barvy léta bylo použito více než 700 párů paliček.

Dále spolupracovala s akademickou malířkou Evou Fialovou, podle jejíchž návrhů realizovala rozměrné krajky, například Noc, Alfa Omega, Praporek pro papouška, Šíp, Granátové šaty (soukromé sbírky) a velkou nástěnnou krajku  pro Hotel Havel v Rychnově nad Kněžnou.

V roce 1981 byla přijata do Svazu výtvarných umělců, obor řemeslo, což jí pomohlo zajistit nezbytné zázemí pro další práci jakožto řemeslníka v podmínkách reálného socialismu. V témže získala zaměstnání v ÚLUVu jako vývojová krajkářka. Zde vytvořila podle návrhů Vlasty Wasserbauerové mnoho kolekcí krajek pro prodej v prodejnách ÚLUVu nebo určených k výstavám. V roce 1981 získala ocenění Pracovník lidové umělecké tvorby, o rok později Mistr lidové umělecké výroby.

Současně s profesní dráhou započala její dlouhodobá spolupráce s Muzeem krajky ve Vamberku. Zde se věnovala rekonstrukcím starých krajek Emilie Paličkové a Marie Sedláčkové-Serbouskové, konzervaci a restaurování starých sbírkových krajek a účastnila se instalací expozic.

S uvolněním společenské atmosféry po roce 1989 se Jana Štefková rozhodla osamostatnit a věnovat se také vlastní autorské tvorbě. Od roku 1995 začíná svoji tvorbu prezentovat na výstavách doma i v zahraničí. Současně začala předávat své zkušenosti a vyučovat paličkování v kurzech. Od poloviny 90. let pravidelně pořádala kurzy paličkování staré české krajky ve Španělsku, Itálii, Dánsku a v tuzemsku.

Nejčastěji se věnuje paličkovanému šperku, charakterizovanému novým pojetím, detailní promyšleností, nápaditostí, vzhledem i originálními materiály. Jsou to především náhrdelníky, náramky, náušnice, brože a sváteční pokrývky hlavy – čepce. Šperky jsou většinou upaličkovány z leonského přediva, tzv. dracounu, na některé náhrdelníky J. Štefková používá hedvábí. Na jejích krajkách je patrná až matematická přesnost, která citlivým přístupem vytváří dokonalou harmonii.

Roku 2004 získala prestižní světové ocenění, 1. cenu za originální nápad, vynikající výtvarné i řemeslné zpracování a celkový estetický dojem v soutěži vyhlášené Mezinárodní krajkářskou organizací OIDFA na téma Šperk jako oděvní doplněk. Roku 2005 jí byla Radou Královéhradeckého kraje udělena cena Zlatý kolovrat za udržování a rozvoj tradičních lidových řemesel (v současnosti nese ocenění název Mistr tradiční rukodělné výroby). V roce 2010 získala Zlatou paličku na V. Bienále české krajky ve Vamberku v kategorii Krajka oděvní a interiérová za dílo Hra se čtverci II a v roce 2012 Diplom sympatie, udělený v rámci VI. Bienále české krajky za kolekci šperků V barvách slunce, moře a písku.

Jana Štefková díky své celoživotní zkušenosti, mimořádné řemeslné zručnosti a precizní znalosti technologie výroby paličkované krajky ve své tvorbě spojuje tradiční výrobní postupy se současnou estetikou, čímž udržuje tuto tradici stále živoucí a životaschopnou. Tradiční a lidová kultura tvoří nedílnou součást kulturního dědictví každé země. Ministr kultury České republiky od roku 2001 každoročně uděluje vynikajícím lidovým výrobcům titul Nositel tradice lidového řemesla, jimž veřejně oceňuje jejich práci. Jana Štefková získala toto ocenění jako první krajkářka v roce 2020.